Marie Prokopová, ekonomka hospice
Jsme dobrý tým. Děkuji za 20 let.
Dvacet let (v) hospici
Jsem jedna z dlouhé řady gratulantů a sluší se tudíž popřát- jednoduše a výstižně- všechno nejlepší.
Zároveň jsem jedna z mála, která tu pracuje nepřetržitě dvacet let.
Když mi tenkrát známý nabídl možnost přivýdělku na pár hodin denně, nevěděla jsem, do čeho jdu. Asi jako většina z nás jsem v té době vůbec netušila, co hospic znamená. Nejen odlišné účetnictví, neznalost prostředí, ale hlavně setkání s těžkou nemocí, se smutkem a se smrtí.
Po pár měsících mi začaly ubývat síly - hlavně ty psychické. Bez pomoci jedné vzácné paní doktorky bych to sama nezvládla. Ale byla jsem rozhodnutá pomáhat druhým a pracovat dál.
Trochu jsem přerovnala životní hodnoty, naučila se naslouchat, být pokornější a připustit si i vlastní konec.
Dnes mne, věřte nebo ne, hospic a práce v něm obohacuje. Životní příběhy našich klientů i jejich příbuzných, nadšení kolegyň i kolegů, obětavost, trpělivost, citlivost… Za tu dlouhou dobu zde vzniklo i několik pevných přátelství.
Samozřejmě, že to není vždy ideální a jednoduché. Jsou i těžké chvíle, kdy se chce brečet, křičet a cítíte se bezmocně. Ale ne na dlouho. Je tu pevný tým, který dokáže podpořit, vyslechnout, potěšit, a to i při té náročné a mnohdy vyčerpávající práci, kde jedna pracovní profese nemůže být bez druhé, kdy až celý tým tvoří to naše dobré jméno.
Takže můj závěr zní: když je důvod proč, vždycky se najde způsob jak.
Hodně krásných dalších let Maruška